Fotografie Petra Kubeše jsou výrazně inspirovány malbou, kterou studoval na Jihočeské Universitě především u ak. mal. Romana Kubičky. Autor záměrně a s radostí polemizuje s pravidly, jimiž je fotografie, jakožto technická disciplína, mnohdy nesmyslně svazována.
Touha po svobodnějším projevu, experimentu a zachycení jiných světů, světů neuchopitelných našimi chybujícími smysly, s sebou přináší potřebu zcela originálního přístupu v rámci celého tvůrčího procesu. Přesto je na pracích Pera Kubeše jasně znatelná (a jím často deklarovaná) pokora k standardní fotografické práci a řemeslu.
Barva je pravdou mezi životem a smrtí.
Umělecká fotografie je tady od toho, aby žíznila po tom, co není rozpoznatelné našimi nedokonalými smysly, sytila se tím, co není uchopitelné naší racionalitou, vyšlapávala chodníčky k světům, kde nespoutaně vládnou představy, touhy a fantazie.
Vnímám fotografii jako krátký příběh, který může trvat jen tisícinu sekundy, ale třeba i deset sekund. Většina fotografů se snaží tento kratinký záchvěv reality v co možná nejlepší kvalitě zachytit a předložit obecenstvu. Je to tak – ti nejlepší fotografové jsou také skvělými vypravěči mini příběhů, jimiž je protkána jejich životní pouť. Pro mne jsou ale tyto události pouhou inspirací. Nesnažím se předložit svůj vlastní, originální pohled na dnešní roztěkanou skutečnost. Chci vyprávět své vlastní prchavé příběhy. Příběhy, které se odehrávají podél cesty, po které kráčím osamocen na rozhraní mezi tím naším světem a světem touhy a fantazie.
Své příběhy koloruji výraznými barvami. Můj svět je barevný, stejně jako jsou významně barevné téměř celé výtvarné dějiny. Představme si barvami hýřící, životaplný korálový útes. Barva tam znamená prosperitu, radost, neutuchající životní sílu. Na druhou stranu tam ale žijí živočichové, kteří svou výraznou barevností demonstrují chladný dotek smrti. Barva je tam tedy pravdou mezi životem a smrtí !!
A proto ji tak vytrvale lákám a vábím, proto ji tak vytrvale pokouším… PK
