David Gaberle – Hledání Prahu
Prahu jsem v mládí nesnášel – přišla mi buď moc stará nebo moc komunistická. Až když jsem se na několik let odstěhoval, začal jsem doceňovat její krásy. Když jsem se vrátil, tak jsem místo malebného centra začal s objevováním pražské periferie a jejích obyvatel. Ve srovnání s focením v zahraničí pro mě byla Praha trochu oříšek.
Často se mi stávalo, že jsem chodil stejnými ulicemi znovu a znovu. Doufal jsem, že se postupně naučím i na obyčejná místa nahlížet způsobem, který mi bude dělat radost. Po několika měsících jsem přestal lovit bressonské “rozhodující okamžiky” a začal si více všímat textur, jemných přechodů barev a rytmů, do kterých se skládaly tvary před objektivem. Měl jsem z toho obrovskou radost. Fotografie na této výstavě jsem poskládal tak, aby byl postupný přerod zřejmý a uchopitelný. Město jsem začal vnímat jako koláž abstraktních tvarů a barev.
Možná to někomu bude připadat zvláštní, ale nejraději mám fotografii koše na Holešovickém nádraží a snímek bílé lavičky v Kobylisích. Cílem je zůstat na cestě k jednoduchosti. Největší smysl mi dává si tuhle cestu vyšlapat s foťákem v ruce. Není jiný nástroj, který by mi tak pomáhal nacházet vlastní střed.
